Competition in this pair is now closed. Discussion and feedback about the competition in this language pair may now be provided by visiting the "Discussion & feedback" page for this pair. Entries may also be individually discussed by clicking the "Discuss" link next to any listed entry. Source text in Italian Non so in qual modo, ma i miei scolarini erano venuti a sapere che quel giorno era il mio compleanno. Me li vidi arrivare alla scuola col vestito delle feste e con un regalino tra le mani.
Chi mi portava una penna elegante, chi un libriccino da messa, chi un astuccio da lavoro, chi un bel mazzo di fiori freschi. Io fui consolata e attristata da quella vista: consolata perchè qualunque segno di gratitudine o d'affetto che mi venisse da quei buoni figliuoli mi toccava il cuore e mi faceva parer leggiero ogni sacrifizio: attristata, poichè pensavo che i denari occorsi in quelle compre, potevano venir destinati a più nobile uso. A ogni modo, accolsi serenamente quelle care dimostrazioni d'amore.
Un bambino solo, il più povero, non mi offrì nulla: ma dal suo contegno imbarazzato e dal suo visetto malinconico argomentai quanto dovesse soffrire. Lo chiamai e quando l'ebbi vicino me lo strinsi ripetutamente fra le braccia, baciandolo. Incoraggiato da quelle carezze, il poverino mi pose tra le mani un involtino e fuggì vergognoso.
Sorpresa e incuriosita, lo aprii senza che nessuno potesse accorgersene. Vi erano.... indovinate!.. Tre pallottoline di zucchero!
Lo richiamai subito da me.
--Lo sapevi che mi piacesse lo zucchero? gli chiesi sorridendo.
--Me lo sono figurato! Mi piace tanto a me!
--E tu, ripresi commossa, l'hai certo chiesto alla mamma e....
--No signora! replicò prontamente, non ho chiesto nulla a nessuno; glie l'ho serbato proprio io, di mio....
--Ma pure....
--La nonna, quando mi dà il caffè e latte, mi mette sempre nella chicchera due o tre pallottoline di zucchero per indolcirlo. Io ho levato lo zucchero....
--E il caffè e latte?... chiesi con la gola serrata.
--L'ho preso amaro!
Mario, piccolo Mario, dove sei tu? Forse il fumo delle officine avrà annerito il tuo viso d'angelo, forse a quest'ora lavorerai i campi dove biondeggia la messe e si matura, al sole, la vite, forse ti accoglieranno le navi avventurose dove il lavoro è sì duro, la speranza sì fallace....
Ma chiunque tu sii, operaio, agricoltore o uomo di mare, il tuo posto è fra i nobili cuori, per quali l'amore è sacrifizio, l'abnegazione, dovere.
Mario, piccolo Mario, se tu per un momento potessi entrare nella mia stanzetta da studio, vedresti molte carte, molti libri, molti ninnoli; e vedresti anche, custoditi in una piccola campana di vetro, tre pezzetti di zucchero, un nome, una data! | Winning entries could not be determined in this language pair.There were 3 entries submitted in this pair during the submission phase. Not enough votes were submitted by peers for a winning entry to be determined.
Competition in this pair is now closed. | Mým žáčkům se doneslo, vůbec netuším jak, že v ten den slavím narozeniny. Sledovala jsem, jak do školy přicházejí vyparádění a s dárečky. Jeden mi daroval elegantní pero, druhý mešní knížku, třetí pouzdérko, čtvrtý krásnou kytici čerstvě řezaných květin. Ten pohled mne těšil a rmoutil zároveň. Těšil, protože jakýkoli náznak vděku či náklonnosti od té drobotiny mne hřál u srdce a vše, co jsem obětovala, se mi jevilo nicotné. Rmoutil, protože jsem si říkala, že vynaložené peníze mohly být využity k ušlechtilejším účelům. V každém případě jsem ty projevy lásky s veškerou vážností přijala. Jen jediný chlapec, ten nejchudší, mi nedal nic, ale z jeho zaraženosti a zádumčivého pohledu jsem vytušila, jak moc jej to trýzní. Zavolala jsem si jej, a jakmile přišel, opakovaně jsem jej stiskla v náručí a zasypala polibky. Povzbuzeno touto něžností mi to malé choudě vtisklo mezi dlaně balíček a zahanbeně uteklo. Byla jsem překvapená a zvědavá, a tak jsem dárek otevřela, aniž si toho kdokoli mohl všimnout. Že neuhádnete, co tam bylo! Tři kuličky cukru! Okamžitě jsem si chlapce zase přivolala. „Jak víš, že mám ráda cukr?“ zeptala jsem se jej s úsměvem. „Domyslel jsem si to! Já ho mám moc rád!“ „A ty,“ pokračovala jsem dojatě, „jsi určitě poprosil maminku a...“ „Ne, paní učitelko!“ opáčil okamžitě, „nikoho jsem o nic neprosil, schoval jsem vám ho sám, ze...“ „Ale...“ „Když mi babička dělá kávu s mlékem, hází mi do hrníčku dvě nebo tři kuličky cukru, abych ji měl sladší. Vzal jsem ten cukr...“ „Ale co tvá káva?“ otázala jsem se se staženým hrdlem. „Vypil jsem ji hořkou!“ Mario, malý Mario, kam ses poděl? Tvé andělské vzezření možná osmahl dílenský kouř, možná právě pracuješ na poli, kde žloutne obilí a na slunci dozrává víno, možná jsi našel útočiště na dobrodružných lodích, kde panuje tvrdá práce a šálivá naděje... Ať již ale děláš cokoli, dělníka, zemědělce či námořníka, patříš mezi ušlechtilá srdce, pro něž láska představuje oběť, odříkání, závazek. Mario, maličký Mario, kdybys na chvíli mohl vstoupit do mé pracovny, spatřil bys spoustu papírů, spoustu knih, spoustu drobností. A ve skleněném zvonečku bys uviděl schované také tři kousky cukru se jménem a datem! | Entry #20177 — Discuss 0 — Variant: Not specifiednone
Voting points | 1st | 2nd | 3rd |
---|
12 | 3 x4 | 0 | 0 |
| Nevím sice jak, ale mí školáčci se dověděli, že ten den mám narozeniny. Viděla jsem je přicházet do školy ve svátečních šatech a v rukou dárečky. Někdo mi přinesl elegantní pero, někdo modlitební knížku, někdo školní pouzdro, někdo pěknou kytičku čerstvých květin. Ten pohled mě těšil a rozesmutňoval zároveň: těšil proto, že jakýkoliv projev vděčnosti a sympatií, který mi projevovali ti hodní chlapci, mě bral za srdce a činil každou oběť snadnou: přitom mě rozesmutňovalo pomyšlení, že peníze vydané za ty drobné nákupy mohly být vynaloženy za nějakým ušlechtilejším účelem. Každopádně jsem ty drahé projevy lásky přijala klidně a vyrovnaně. Jediné dítě, to nejchudší, mi nic nenabídlo: ale z jeho rozpačitého chování a z jeho smutného obličejíčku jsem vyčetla, jak ho to muselo trápit. Přivolala jsem ho k sobě, a když přišel, opakovaně jsem ho objala a pocelovala. Mé láskyplné projevy mu dodaly odvahy a chudáček mi vtiskl do ruky kornoutek, načež zahanbeně utekl. Překvapeně a zvídavě jsem ho otevřela, aby si toho nikdo nevšiml. Byly tam… to byste neuhodli!… Tři kuličky cukru! Hned jsem ho přivolala zpátky. „Tys věděl, že mám ráda cukr?“ zeptala jsem se ho s úsměvem. „Domyslel jsem si to! Já ho mám moc rád!“ „A ty,“ pokračovala jsem dojatě, „ty sis o něj řekl mamince a…“ „Ne, paní učitelko!“ odpověděl pohotově, „nikoho jsem o nic nežádal; ty jsem si dával stranou já, ze svého…“ „Ale přece jenom…“ „Babička, když mi připraví bílou kávu, tak mi vždycky na podšálek položí dvě nebo tři kuličky cukru na oslazení. Ten cukr jsem sebral…“ „A co ta bílá káva?…,“ zeptala jsem se sevřeným hrdlem. „Tu jsem vypil hořkou!“ Mario, maličký Mario, kde je ti konec? Možná ti kouř z továren začernil tvou andělskou tvář, možná v tuhle dobu pracuješ na polích, kde teď žloutne obilí a na slunci zraje vinná réva, možná tě přijaly do své náruče lodě plující za dobrodružstvím, kde práce je skutečně tvrdá a naděje šalebná… Ale ať už jsi kýmkoliv, dělníkem, zemědělcem nebo mužem moře, tvé místo je mezi šlechetnými srdce, pro něž je láska obětí, odříkáním, nezbytností. Mario, maličký Mario, kdybys na chviličku mohl zavítat do mé malé studovny, spatřil bys spoustu papíru, hodně knih, hodně tretek; a pak bys také spatřil, chráněné malým skleněným zvonečkem, tři kousíčky cukru, u nich jméno a datum! | Entry #21409 — Discuss 0 — Variant: Not specifiednone
Voting points | 1st | 2nd | 3rd |
---|
4 | 0 | 2 x2 | 0 |
- 1 user entered 1 "like" tag
| Nevím, jakým způsobem, ale můj scolarini poznal, že ten den byla moje narozeniny. Viděl jsem, jak dorazí do školy s účastníky řízení a šaty s dárkem v ruce. Kdo jsem měl na sobě elegantní pero, jiní trochu knihu hmoty, případ od těch, kteří pracují, kteří krásnou kytici čerstvých květin. Já jsem byla klidná a smutný pohled: utěšoval protože každý znak vděčnosti a náklonnosti, že jsem přišel z těch dobrých dětí se dotkl mého srdce a mě mírné názor každý oběť: smutný, protože jsem si myslel, že peníze, které trvalo do těchto nákupů, může být přiděleno více vznešené použití. Mimochodem, jsem přijal klidně ty drahé demonstrace lásky. Jedináček, nejchudší, mi nenabídl nic, ale do rozpaků jeho chování a jeho smutný obličej, jak jsem argumentoval by trpět. Zavolal jsem mu a když jsem měl vedle mě ho objala opakovaně v náručí, políbil ho. Povzbuzen těmito laskání, chudák se mě zeptal balík v ruce a utekl ostudné. Překvapený a zvědavý, otevřela jsem ji a nikdo nemohl vidět. Tam bylo .... hádejte co! .. Tři koule cukru! Zavolal jsem ho zpátky hned ode mne. - Věděli jste, že mám rád cukr? zeptala jsem se s úsměvem. - Já si to myslel! Líbí se mi tak moc se mi! - A ty, pokračoval v pohybu, jistě jste požádal matku a .... - No madam! odpověděl rychle, nechtěl jsem se zeptat nikomu nic; budeme mít stále své ego, my .... - Ale stejně .... - Babička, když mi to dává kávu a mléko, mi vždycky dává Chicchera dvou nebo tří koulí cukru pro indolcirlo. Jsem zvedl cukru .... - A na kávu a mléko ... Zeptal jsem se jí sevřelo hrdlo. - L'ho vzal hořké! Mario, Mario Bros, kde jsi? Možná, že kouř zčernalé workshopy budou mít andělskou tváří, možná budete pracovat na tomto biondeggia oblastech, kde sklizeň je zralá a slunce, šroubu, možná uvítáte lodí dobrodružství, kde práce je tak těžké, klamné naděje tak .... Ale ať už jste kdokoli, dělník, zemědělec nebo muž na moře, vaše místo je jedním z nejušlechtilejších srdcí, jemuž láska je oběť, nesobeckost, povinnost. Mario, Mario Bros, pokud se na chvíli jsem se mohl dostat do mého pokoje studovat, měli byste vidět spoustu karet, mnoho knih, mnoho drobnůstky; a také byste vidět, držel v malé skleněným zvonem tři kostky cukru, jméno, datum! | Entry #22073 — Discuss 0 — Variant: Not specifiednone
Voting points | 1st | 2nd | 3rd |
---|
0 | 0 | 0 | 0 |
- 1 user entered 1 "dislike" tag
Nevím, jakým způsobem, ale můj scolarini poznal, že ten den byla moje narozeniny. Viděl jsem, jak dorazí do školy s účastníky řízení a šaty s dárkem v ruce. | Mistranslations Machine translation | Radana_K No agrees/disagrees | |
| | | | | X Sign in to your ProZ.com account... | | | | | | ProZ.com translation contestsProZ.com translation contests offer a fun way to take a break from your normal routine while testing and honing your skills with fellow translators.
ProZ.com Translation Contests. Patent pending. |