Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo hodil prvním, osudovým rajčetem, které odstartovalo revoluci zvanou La Tomatina? To se nejspíš nikdy nedozvíme. Možná to byla vzpoura proti Francovi nebo karneval, který se trochu vymkl kontrole. Podle nejpopulárnější verze příběhu se během oslav Los Gigantes (průvodu obřích figurín z papírmašé) v roce 1945 místní snažili upoutat pozornost tím, že vyvolají potyčku. Do cesty jim přišel vozík se zeleninou a začali mrštit zralá rajčata. Do věci se připletli i nic netušící přihlížející, až z toho vznikla ohromná změť létajících plodů. Strůjci museli rajčata poškozeným prodavačům nahradit, ale ani to nezabránilo dalším a dalším rajčatovým šarvátkám. A zrodu nové tradice. V obavách z nekontrolované eskalace zavedly úřady v 50. letech řadu zákazů, které postupně uvolňovaly a poté opět obnovovaly. V roce 1951 byli místní, kteří se předpisům vzepřeli, uvězněni, dokud si veřejné protesty nevynutily jejich propuštění. K nejslavnějšímu pohrdání zákazem rajčatových slavností došlo v roce 1957, kdy jejich přívrženci zorganizovali fingovaný pohřeb rajčat, na kterém nechyběla ani rakev a smuteční průvod. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla přizpůsobit veřejnosti, stanovila několik pravidel a potrhlou tradici akceptovala. Ačkoliv těžištěm akce jsou rajčata, vrcholnému souboji předchází týden oslav. Radostně španělskými průvody v ulicích, hudbou a ohňostroji jsou oslavováni patroni městečka Buñol, Panna Maria a sv. Louis Bertrand. Na posilněnou před nadcházející bitkou se v její předvečer podává skvělá paella, typická valencijská pochoutka z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes jsou tyto rozpustilé slavnosti do určité míry spořádané. Pořadatelé zašli tak daleko, že speciálně pro tuto každoroční akci kultivují zvláštní, nepoživatelnou odrůdu rajčat. Oslavy začínají kolem 10. hodiny dopoledne, kdy účastníci závodí o to, kdo se zmocní šunky zavěšené na namaštěném kůlu. Na ty, kdo po kůlu šplhají, stříkají přihlížející vodu z hadic a zároveň se v ulicích zpívá a tančí. Když kostelní zvon odbíjí poledne, vjíždí do města kamiony naložené rajčaty a skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ se stupňuje. Výstřel z vodního děla potom zahajuje hlavní akci. To je signál k drcení a vypalování rajčat a k mohutným útokům na ostatní účastníky. Hod rajčetem vysokým obloukem do dálky, atentáty z bezprostřední blízkosti i zásahy ze střední vzdálenosti. Ať už máte techniku jakoukoliv, než to všechno skončí, budete vypadat (a cítit se) docela jinak. Po necelé hodině si útočníci nasáklí rajčatovou šťávou mohou lebedit v moři měkoučké pouliční salsy, zatímco byste v okolí už nenašli nic, co by se podobalo nedotčenému rajčeti. Druhý výstřel z děla pak je znamením k ukončení bitky. |